Deníček z Kolumbie

Více jak 24 hodin na cestě. Bea s Vladi vyrazily do Kolumbie hledat nové pozemky a farmy, které by se mohly stát součástí MY TREES. Cesta byla tuze dlouhá, ale holky statečné! Druhý den bez řečí (ok, tak idylické to asi nebylo :) vstaly a vrhly se do víru kolumbijského. Jak že to probíhalo? Pojďte cestovat s nimi!

DEN 1.

Hektolitry kávy. Setkávání. Debaty. Radost.

Fun facts:

Vlaďka je ve svém ráji a pobíhá s lehce ezoterickým výrazem po kancelářích INVERBOSQUES
Bea potkává svou inspiraci (MY TREES daňového poradce v Kolumbii – no, proti gustu…)
Natalie (šéfka INVERBOSQUES) nádherně vyšívá a vyrábí makramé
Felipe (GUTIERREZ GROUP) má fenku s cool názvem Tequilla

Jaký byl návrat do Kolumbie? První dojmy?

Bea: “Návrat byl dlouhý. V Medellínu mají nový tunel ( nemluvím o MY TREES😊) a víno pořád drahý.”

Vlaďka: “Nádherný pocit volnosti. Krásná zeleň v Medellínu a čerstvý vzduch.”

DEN 2.

Vstávání ve 3:20. Au. Poloslepé a rozespalé nás čeká trasa Medellín – Bogota – Puerto Carreño, Vichada.

Překvapilo vás něco nečekaného a odzbrojujícího?

Bea: “Odzbrojil mě kontrast moderní technologie a středověkého obchodu. Na jedné straně se bez QR kódu ani nenajíte v restauraci (tzn. pokud nemáte data, hubnete), na druhé nový vstupní poplatek pro cizince při vstupu do distriktu Vichada, který platíte v hotovosti letušce. Ta jej pečlivě ukládá do plátěné ledvinky a za něj podává ručně vypsaný doklad.😊“

Vlaďka: “Že mladý lidi na letišti neumí ani škytnout anglicky. Takže byl čas na mou lámanou španělštinu! Oprášila jsem slovíčka jako “maletas” to jsou kufry, “tarjeta” platební karta, a “salidas” odlety.

DEN 3.

Vichada je pořád na svém místě, hurá! Čeká nás snídaně šampionů. Snídaně šampionů po kolumbijsku je margarita s hovězím vývarem. Potřebujete více důvodů, proč Kolumbii stojí za to navštívit?

Fun facts:

Stále existují papírové peníze, kterými se (dokonce) stále platí. To vás může trochu překvapit. Obzvlášť, když máte letištní pracovnici zaplatit místní taxu „KEŠ“ a „KEŠ“ prostě nemáte.
Luis (náš lesní inženýr) je pořád fajn chlap a pamatuje si, že Los Checos milují pivo. No nemilujte ho!

Nepřijdou vám teď české snídaně trochu nuda?

Bea: “Naštěstí obyčejně nesnídám, ale vlastně i kdybych snídala, pak se vždy ptám s kým? To může být teprve nuda!”

Vlaďka: “Já miluju všechny snídaně kdekoli a jakékoli.”

DEN 4.

Cesta z města. Po cestě na farmu MY TREES El Morichal byla neuvěřitelná zácpa – potkali jsme celé tři kamiony a dvě motorky! Lesní školka vyprodukovala sazenice pro milion hektarů a stromy z roku 2019 mají od 6-8 metrů. Jsou to obři!

Fun fact:

V našem nativním lese žijí jaguáři (“ještě štestí, že jim staré krávy nejedou. Takže jsem PŘEŽILA!” Pozn. Bey)
La Esmeralda se rozrostla z 5 domů na celých 15 (na místní poměry neuvěřitelný urbanistický rozvoj)

Jaguáři? To vážně?

Bea: “Neviděla jsem, nevím, ale Lusiovi věřím.😊”

Vlaďka: “Jako měla jsem upřímně strach procházet tím zarostlým pralesem a nevidět, co se kde tajně skrývá a připravuje na útok Las Checas.”

DEN 5.

Už je to tady. Konečně máme pocit pravého dobrodružství. Smrdíme totiž! Obě! Opouštíme základnu a vydáváme se dál.

Fun fact:

Málem utopíme našeho Luise v řece Mesetas. Přežil pln překvapení, že Las Checas – češky – umí plavat. Co víc, bez vesty!

Jak zvládáte diskomfort? Nebrečíte pak na tajňáka?

Bea: ”Hůř snáším komfort – to je nuda. A Vladi? Ta urazila se mnou dlouhou cestu. 😁 Je v pohodě a na rozdíl ode mne má vždycky kapesník.”

Vlaďka: “S Beou a Jardou jsem si na diskomfort už zvykla. Takže vždy hledám maximální komfort v tom diskomfortu. Haha.”

DEN 6.

Nabitý den plný návštěv dalších farem! A večer zažila Venezuela (pro přesnost hranice Kolumbie a Venezuely) něco naprosto jedinečného – procítěné kvílení Las Checas songů typu Čau lásko, Škoda lásky a jim podobných. Asi proto jsme pak musely uplácet armádu vejci.

Fun fact:

Chris (náš řidič s pracovním jménem Schumacher) se naučil česky celá dvě slova: HORKO a PIVO. Nu což, základ je základ.

Jaký máte z návštěv farem pocit?

Bea: “Volba bude těžká, každá z farem má svá plus i mínus.”

Vlaďka: “Mě okouzlily ty, které mají přístup k řece. Myslím, že v tom horku je to jediné řešení, jak se zchladit.”

DEN 7.

Chyceny v síti! Naštěstí v té houpací. Spousta kafe, plánování, dalšího kafe, jídla a kafe. A taky kafe. První asociální sen v Kolumbii! Asi už to bylo potřeba.

DEN 8.

Před odletem jsme stihli projít ještě jednu farmu – El Componente – a potkali malé tornádo (dobrodružství není nikdy dost!). A pak už následoval návrat do Bogoty a návrat domů! Živé, zdravé, unavené ale spokojené!

Fun fact:

Vladi se nás zjevně rozhodla ubytovat v kolumbijském Pentagonu. Ani místní taxikář náš hotel nemohl najít. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my jsme nemusely nocovat pod širým nebem (nuda, víme)